Giancarlo Fisichella

"Po několikatýdenní přestávce jsem už měl potřebu projet se tím autem, strávit nějaký čas s mechaniky. Jsem tady, protože stále miluji formuli 1 stejně, jako když jsem byl malý chlapec, stejně, jako když jsem začal. Je to má vášeň, můj život."

Tato slova pronesl pomalu a soustředěně Giancarlo Fisichella, odpočívající v restauraci bombajského hotelu Taj Mahal. Pokud někdo přemýšlel, proč je vlastně pětatřicetiletý Ital stále v F1 i po třech nepodařených sezonách, tohle je odpověď.

Říct, že Fisiho hvězda v posledních třech sezonách pohasla, by ještě nevystihlo skutečný stav věcí. Přesně na těchto stránkách byli v roce 2005 odborníci rozděleni do dvou stejných táborů, když se diskutovalo, jestli bude u Renaultu dominovat on nebo Fernando Alonso. Ale za tři sezony v týmu získal Giancarlo jen 151 bodů oproti 297 bodům jeho týmových kolegů (včetně Heikkiho Kovalainena minulý rok) a dosáhl jen osmi z celkových 38 umístění na stupních vítězů.

A co hůř, zdálo se, že podléhá tlaku v těch nejhorších okamžicích, jako bylo Japonsko v roce 2005, kdy Kimi Räikkönen získal vítězství v posledním kole, nebo Čína v roce 2006, kdy Michael Schumacher proklouzl před Fisiho Renault, aby získal klíčový triumf v bitvě o titul s Alonsem. Ale jak tento muž sám hodnotí svoje působení u jednoho z nejlepších týmů v tomto sportu? Je čas na křížový výslech F1 Racingu...

Na konci roku 2004 Flavio Briatore řekl: „Je spousta jezdců s fantastickým talentem, který ale nerozvíjejí. Fisichella má pořád šanci něco se sebou udělat, ale pokud zmešká vlak, za tři roky si ho nikdo nebude pamatovat.“ Jak byste dnes reagoval?

"No, pořád jsem v F1! Nikdo na mě ještě nezapomněl. Získal jsem s Renaultem dva mistrovské tituly a udělal jsem mnoho pro tým."

S hrdostí mluvíte o Pohárech konstruktérů u Renaultu, ale můžete být doopravdy spokojený, když váš týmový kolega získal jezdecký titul?

"Jsem hrdý na to, čeho jsme dosáhli, ale máte pravdu, že nejsem spokojený. Titul mistra světa byl vždy cílem a vím, proč se mi to nepodařilo. Párkrát to byla moje chyba, jindy šlo o technické problémy. Ale odvedl jsem u Renaultu maximum. Možná to mohlo být lepší, ale myslím, že jsem se přiblížil svému potenciálu."

A co řeči o tom, že nezvládáte tlak?

"Nemám ten pocit - myslím, že jsem na tom i pod velkým tlakem stejně. Podívejte se na Japonsko 2005: Když mě Kimi v posledním kole předjel, bylo téměř nemožné ho zastavit, protože byl na rovince o téměř 15 km/h rychlejší.

Předjel mě, protože moje auto nebylo dost rychlé, ne proto, že jsem byl pod tlakem. Vzpomeňte si, jak jsem v roce 2003 předjel Kimiho v poslední zatáčce v Brazílii a vyhrál závod."

Jak moc jste byl zklamaný, když vám pro rok 2008 neprodloužili smlouvu?

"Upřímně řečeno, po tom, co jsem pro tým udělal, jsem předpokládal na rok 2008 prodloužení. Byl jsem trochu zklamaný, zvláště proto, že na minulý rok slibovali auto schopné vítězit, ale nakonec takové nebylo. A ještě více kvůli tomu, že mi až do prosince nic o sezoně 2008 neřekli. Nemyslím, že to bylo korektní jednání."

Jaké jsou rozdíly v práci pro Force India a pro Renault?

"Je tu mnohem menší tlak a velmi příjemná atmosféra. Mám dobré vztahy se všemi mechaniky a inženýry a dobře se nám spolu pracuje. Tento tým byl v posledních letech v zadní řadě a je to tu velmi odlišné od vrcholného týmu. Je to ale dobrý pocit, pro mě nová výzva a můžeme jít jen dopředu."

Řekl jste, že nejhorším obdobím vaší kariéry bylo vaše druhé působení u Jordanu (Force India ve své původní podobě), když jste bojoval o 15. místo? Proč jste změnil názor?

"Jak jste řekli, není snadné přijet na okruh s tím, že budete bojovat jen o šestnácté, osmnácté nebo kdovíjaké místo. Je těžké udržet si motivaci, ale musíte mít správný přístup. Mnohokrát jsem jezdil pro menší týmy v náročné situaci, ale byly to přitom moje nejlepší sezony."

Je neobvyklé, aby jeden jezdec působil třikrát ve stejném týmu. Máte pocit, že tu je nějaké zvláštní pouto?

"Když jezdec mění týmy, je důležité, abyste se okamžitě cítili pohodlně. A přesně tak jsem se cítil při návratu, když jsem našel stejnou skupinu lidí jako před lety a mnoho mechaniků dokonce ještě z doby mého prvního příchodu k tomuto týmu v roce 1997. Takže ano, je to pro mě zvláštní místo."

Zatímco mluvíme, Giancarlo postupně ujídá indický chleba naan s chilli, zatímco fotograf F1 Racingu osvětluje temnotu okolo něj blesky fotoaparátu. Soustředí se na každou otázku a sleduje věty s tím pečlivým výrazem, který mají lidé naslouchající cizímu jazyku. Občas se mu na tváři objeví tázavý výraz a požádá o vysvětlení nějakého dotazu, aby se ujistil, že přesně pochopil, co máme na mysli.

Jeho konverzace je protkána výrazy jako "vášeň" a "láska", ale máme před sebou zdrženlivého muže, na hony vzdáleného typickému okázalému Italovi. Kvůli tomu může být těžké do něj proniknout a není snadné porozumět jeho vnitřnímu ohni. Občas dokonce přemýšlíte, jestli v něm nějaký oheň je, když ho vidíte v paddocku. Za tím vším se ale skrývá ten nejmladší ze tří dětí, vychovaný v římském dělnickém obvodu Pietralata.

Giancarlův typický přízvuk ho okamžitě řadí do jeho rodného města. Jeho bratr a sestra pracují v karosárně jeho otce na Via Tiburtina, zatímco jeho přátelé jsou stále nedaleko, v místních dílnách a garážích. A musíte se vrátit až tak daleko, pokud chcete zjistit, co pohánělo tohoto mladého chlapce z Pietralaty do F1...

Kde se poprvé projevila vaše láska k řízení?

"Můj otec měl servis a já tam strávil většinu času po škole. Na motokárách jsem jezdil od osmi let. A jakmile jsem začal jezdit, bylo jedinou věcí v mé hlavě, jediným cílem - stát se jezdcem formule 1."

Jezdcem F1, nebo mistrem světa?

"No, ten malý chlapec rychle dospěl. V té době jsem na motokárách neustále vyhrával a byl jsem naprosto přesvědčený, že jednou budu jezdcem F1."

Jste velkým fanouškem AS Řím. Nikdy jste nesnil o tom, že se stanete fotbalistou?

"Ne, ne, chtěl jsem být jen jezdcem F1. Když jsem byl mladší, hrál jsem každý den fotbal s kamarády, bavilo mě to, ale mým jediným cílem byla formule 1. I dnes jsem velkým fanouškem Říma - cítím ten adrenalin a emoce, když hrají.

Minulý rok jsme prohráli s Manchesterem United 7:1 a byl to hnus, vážně hnus. Dostával jsem zprávy od týmu Renaultu a od mých přátel, kteří jsou doma fanoušky Lazia a byli na mě fakt drsní.

Ale pořád jsem rád, že jsem v F1 a snažím se dělat maximum jako profesionál. Až přijde den, kdy se mi do toho nebude chtít a začnu být líný, bude čas přestat. Ale ještě k tomu nedošlo."

Co je pro vás v F1 stále výzvou?

"Miluji posouvání vlastních hranic, to, že jsem pořád na limitu. Myslím si, že jezdci F1 jsou jiní než ostatní lidé. Máme jiný přístup k životu. A až přestanu s formulí 1 a věcmi, které jsou s ní spojené, jako tréninky, může můj život být tak trochu nudný."

Když se díváte zpátky na začátky vaší kariéry v F1 před 12 lety, co jste se od té doby naučil?

"Byl jsem mladý a nezkušený, s opravdu špatnou angličtinou. Ale moje první celá sezona v roce 1997 byla skvělá, prostě skvělá. Dvakrát jsme byli na stupních vítězů včetně Spa, což byla velká věc. V Hockenheimu jsem vedl, ale také jsem prorazil pneumatiku. Jsem stejně rychlý jako tehdy, ale mám mnohem více zkušeností."

Procházíte posledními roky své kariéry, ale vašemu synovi Christopherovi je teď pět. Je možné, že bude následovat svého otce?

"Už teď mě chce následovat a vážně mu na tom záleží. Nedávno se mě zeptal: Tati, až budu jezdcem F1, jakou barvu bude mít moje auto? Už je na to soustředěný tak, jako jsem byl já! Můj otec vidí ten příběh podruhé..."

Takže, co očekáváte od roku 2008?

"Máme fantastický projekt, chceme téměř zdvojnásobit rozpočet na vývoj auta a už jsme udělali velký krok kupředu. Vím, že bude těžké získávat body, těžké kvalifikovat se mezi prvními 15, ale věřím v náš plán.

Když se dívám na startovní pole, vidím, že Aguri má problémy s rozpočtem a Honda na tom není o nic lépe než minulý rok, možná dokonce hůře. Takže náš cíl bude porážet je. A samozřejmě také Toro Rosso."

Kdybyste mohl mít do nové sezony tři přání, jaká by to byla?

"Dostat se dvakrát do první desítky v kvalifikaci. Získat v pár závodech body. A konečně... dostat se na stupně vítězů!"

A tím náš čas končí a Giancarlo mizí do hlubin hotelu na další rozhovor. Když se podíváte pod povrch, je jasné, že jeho soutěživost nezmizela. Když byl ještě malé děcko, sedával Fisi u televize s talířem místo volantu, toaletní štětkou místo řadicí páky a předstíral, že je jezdec, když sledoval svého dětského hrdinu Nikiho Laudu v televizi.

Dnes je upřímný, nekomplikovaný a rozhodně to není politikařící primadona. Směje se na fotografy svým strojeným úsměvem a s lehkostí odpovídá na otázky novinářů. Ale pod tím vším je touha posadit se do auta, utéct před všemi otázkami a vyrušeními, před všemi těmi nesmysly. Jen muž a stroj, stále jako ve snech toho malého kluka z Říma.

Bradley Lord, F1 Racing